vždy je nějaká alternativa

tajemný PROPOLIS

 Sice klidně téměř beze strachu chodím po tmě v lese, ale co se týče mé tělesné schránky, rozruší mě každá maličkost. Bývalo to sice ještě daleko daleko horší, ale pořád to není OK. Před pěti lety, ještě na vysoké, jsem se s touto svou „úzkostlivou povahou“ svěřila mému obvodnímu lékaři. Ten mě sice uklidňoval, že jistá forma hypochondrie je normální i u studentů medicíny, kteří mají sklon mít symptomy kdejakých nemocí, o kterých se učí. Doporučil mi, abych až mě zase přepadne úzkost z toho, že mě někde něco zabolelo, šla dělat nějakou manuální činnost – například umývat nádobí. Abych tak odvedla pozornost a myšlenky jinam. Napsal mi i doporučení ke klinickému psychologovi, kde stálo něco jako „úzkostné sklony“. Přestože jsem si to doporučení vyžádala, nakonec jsem tam nešla.

Od roku 2012 cílevědomě a soustavně pracuju na svém celkovém uzdravení. Teď nemyslím z té úzkosti, to až znova poslední rok. Ale mám naskládáno několik chronických (tj. nevyléčitelných) nemocí nebo poruch – už od dětství. Přestože doktoři mi svorně tvrdí, že „to“ vyléčit nejde, já jim nevěřím. Zatím se mi nepodařilo uzdravit ze žádné z těch chronických, ale povedlo se mi různě alternativně zdolat některé přechodné projevy nemocí – typu viroza atd.

U klientů pak i jiné, například alergie atd. – viz http://www.carnelian.cz/reference/. Jde o klasický úkaz „kovářova kobyla chodí bosa“. Vtip je totiž v tom, že přestože uzdravitelné jsou všechny nemoci, občas je problém vyléčit konkrétního člověka, tím spíše sebe. Naše mysl a ego nám totiž uzdravení blokují. A to tím, že nám namlouvají nevíru, že u nás to fungovat nebude. Jenže jakmile nevěříme, tak si stavíme stopku a opravdu to potom nefunguje. Nemám žádné pochybnosti, co se pomoci někomu dalšímu týče, ale u sebe sama mi stále naskakují. 🙁

cropped-srdicko-vyrez1.jpg

Prosinec 2015 byl pro mě takový lehce hororový měsíc. Objevily se mi na obličeji nad rty takové mokvající ranky, co se postupně rozšiřovaly do větších a větších rozměrů. Začalo to vždy nevinným malinkým pupínkem, do kterého jak jsem rýpla, tak do druhého dne začal mokvat a rozlézat se. Tohle se mi nikdy předtím nestalo. Mám jinak velmi dobrou hojivost, ani já ani nikdo z rodiny netrpíme na opary ani jiné podobné obtíže. Tak jsem naprosto netušila o co jde. Snažila jsem se o všemožnou dezinfekci – slivovicí, isopropylem, peroxidem, lihem, aloe vera. Nic nepomáhalo, rány se nehojily a stále mokvaly. Netuším co to bylo, protože k doktorovi jsem nešla a kůže se nakonec uzdravila, ale celý proces trval tři týdny. Měl dvě fáze, nejprve jedna rána nad pravým koutkem, která se za týden zahojila, pak asi den pauza a následně dvě rány pod levou nosní dírkou, které se nakonec spojily v jednu velkou a jedna na hraně čelisti vpravo a druhá vlevo.

Příběh „tajemný PROPOLIS“ se odehrál, když jsem měla tu první ránu. Asi po třech dnech rozšiřování rány, kdy jsem se pořádně nevyspala a měla každou chvíli nával panické hrůzy, že mě žerou nějaké hrozné bakterie.
Seděla jsem u stolu a zrovna si dodávala odvahu, když v tom jsem naráz dostala vztek. Vztek u mě není obvyklá emoce. Ale najednou byl tu a já jsem se díky tomu nějak „vzmužila“ a řekla si, že požádám Vesmír, aby mi pomohl. Tak jsem se ponořila do sebe a vyslovila svou prosbu. Vzápětí mě napadlo, že se mi ve snu zdálo o Aloe Vera, a že bych se tedy mohla podívat do herbáře na její účinky. Šla jsem do ložnice pro herbář a když jsem ho otevřela vzadu na obsahu, tak mi pohled padl na první nápis vlevo nahoře – „propolis….351“. Už jsem chtěla listovat dál, když mě něco zastavilo a v mžiku mi došlo, že je sice divné, že tam je propolis, když nejde o kytku, ale věděla jsem, že má léčivé účinky a máme ho dokonce i doma. Vůbec jsem si na něj nevzpomněla při všech těch kůrách, co jsem zkoušela. Tak jsem si řekla, že nejdřív mrknu na propolis. Otevřela jsem „od oka“ herbář v jednom místě – a hle – přímo na stránce s propolisem. TO PŘECE NENÍ NÁHODA! (Kromě toho, že náhody nejsou…)

Bylo mi jasné, že mi propolis poslal Záměr. Protože měl přesně ty účinky, co jsem potřebovala. Co mi ve výsledku ale nejvíc pomohlo, bylo zbavit se strachu, uklidnit se a věnovat se různým činnostem (přesně jak říkal onen doktor, který už je v důchodu tuším). Ale propolis, nebo spíše jeho objevení, v tom hrálo svou nemalou roli.
Tedy pointa – pokud si v něčem připadáte bezradní, obraťte se na Záměr – pomoc přijde obratem. Jen je pak třeba ji zachytit a rozeznat. A nechovat se jako pán ze známého vtipu o boží záchraně. 🙂

P.S. – Pokud někdo zmíněný vtip nezná, hlaste se, napíšu ho sem…

Jedna reakce na “tajemný PROPOLIS

  1. carnelian

    Tak sem přidávám slíbený vtip o boží záchraně – jeden čtenář si ho osobně vyžádal 🙂

    V jednom městě byla velká povodeň a probíhala evakuace obyvatel. K jednomu pánovi do domu přišli hasiči, že ho evakuují. On jim ale řekl, že nikam nejde, že ho zachrání Bůh. Tak tedy odejdou. Voda mezitím stoupá stále víc a pán se přesouvá do vyšších částí domu, až skončí na střeše. Okolo všude voda. Přijedou záchranáři s člunem, že ho vezmou s sebou. Ale pán tvrdošíjně odmítá, žádnou pomocnou ruku nechce, protože ho zachrání Bůh. Jenže voda dále stoupá a za chvíli už se sotva drží na hladině. Nepřestává se ale modlit, aby ho Bůh zachránil. Přiletí vrtulník a hodí mu lano, ale pán ho znovu odmítne, protože nepřestává věřit, že Bůh je mocný, stojí za ním a zachrání ho. Jenže se utopí. Přijde do nebe a jde hned za Bohem. Ptá se, co to mělo znamenat, jaktože když celý život tak věřil a modlil se, tak v nouzi nejvyšší ho Bůh nechal na holičkách. A Bůh na to: „A co bys prosím tě ještě chtěl? Poslal jsem ti hasiče s autem, záchranáře se člunem a vojáky s helikoptérou. To je ti málo?“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *